Poslední večeře

„Konzum je definiční znak společnosti.“ „To, co konzumujeme, nám dává vědomí toho, co jsme.“ Celá práce začala u malování jídla, které jsem sama konzumovala a hned poté malovala. Na základě toho jsem si začala klást otázky: Jak přemýšlíme nad tím, co konzumujeme? Vážíme si jídla, nebo jej máme zbytečný nadbytek? Kolik z nás přemýšlí o tom, kolik surovin nakoupí a kolik stihne spotřebovat? Rozhodla jsem se tento problém propojit s odkazem na slavný obraz Poslední večeře. Postavu Jidáše představuje plesnivé jídlo, které je zároveň symbolem konzumenta, který přehnaně plýtvá a sedí stranou u svého stolu. Druhým extrémem je Ježíš, který představuje skromného strávníka, který se spokojí jen s tím nejnutnějším, chlebem. Víno jsem ponechala jako atribut víry. Mezi hlavními postavami přímo v centru obrazu se nachází jídlo apoštolů představující většinovou společnost, která si plně dopřává všeho, co je k mání.