Extrémní malba – statek v Žimuticích

Tématem této práce bylo najít určitý extrém v malbě, ať už se jednalo o techniku, či prostředí, ve kterém se odehrávala. Nakonec jsem zvolila obě varianty. Nalezla jsem opuštěný statek. Dnes je již neobydlený a stává se z něho nebezpečná ruina. Z mého úhlu pohledu však na mě místo působilo jako přírodní architektura, která se stávala estetickým objektem. Stromy prorůstající zdí, spadané tašky a cihly, zarostlý dvůr, to vše tvořilo krásný umělecký celek. Prostředí nebezpečné ruiny a také zima, kterou jsem na podzim a v zimě zažívala, vyrovnání se s upevněním velkých formátů na neobvyklých místech pomocí cihel, to vše bylo do jisté míry extrémem. Vzniklo několik obrazů, z nichž dva jsem se pokusila transformovat pomocí bílých tmelů do strukturované bílé plochy. Pomocí působení světla jsem chtěla podpořit určitou plasticitu malby a přenést pocit pohybu v krajině, kde se světlo neustále mění.